Preskočiť na obsah
Javisko-logo

Martin Františák: Z pasek až na úplný sever

Zpráva o dobrodružné cestě valašských seniorů s dětmi na daleký sever s autorským představením Nevěsta.
Třicátý ročník Světového festivalu amatérského divadla a společně s ním i světový kongres zorganizovala AITA/IATA ve dnech 14. – 24. června 2011, vše pod jedním názvem a s jedním tématem – Dialog. Dialogem se mi jevila být i celá naše cesta do norského městečka Tromsø, městečka vzdáleného dva a půl tisíce kilometrů od mytické hory Radhošť, městečka ležícího čtyři stovky kilometrů severně za polárním kruhem.

Dialog v TromsoDialog prvý – Jak je našinci za polárním kruhem
Z Osla letíme do Tromsø. Pokud mi to mraky a výška letu dovolí, sleduji pod křídlem nekonečné rozlohy zeleně s démanty jezer, řek a ledovců. Očividně se ochlazuje, soudě podle zasněžených rozloh pod námi a očividně ubývá rastru civilizace. Řítíme se do nesmírného ticha severu. Po přistání si rychle zvykneme na desetistupňové léto s chladným deštěm.

...

Dialog druhý – Festival
Festivalu Dialog v Tromsø se účastní soubory z téměř celého světa. Bydlí v učebnách základní školy, snídají společně, obědvají, večeří, chodí do divadel a pochopitelně otevírají prostor k dialogu. Nutno poznamenat, že věkový průměr účastníků festivalu je asi dvacet dva let. Byl by jen dvacet, ale vzhledem k tomu, že věkový průměr našeho souboru je padesát, tak píši dvacet dva.

...

Dialog třetí – Co vše je divadlo?
Nejvýraznější na festivalu pro mne byla jeho dramaturgie a, řekl bych, jeho filosofie. Těžištěm festivalu nejsou ani tak srovnávání takových či jiných formálních postupů předvedených inscenací, ale samotná témata jednotlivých inscenací. Nad těmito tématy a charakterem jejich ztvárnění se vede dialog, pokoušíme se dobírat otázek a odpovědí. Na jedné straně iránský soubor odehraje zašifrované poselství v pohádce o květině, kterou ničí svět a válka, na druhé straně kubánský soubor vystoupí v pionýrských dresech s několika roztančenými budovatelskými hity a to v den masakru na ostrově Utøya. Německý soubor zase komunitně řeší otázky rasové segregace, ruský soubor se věnuje tématu muž a žena ve světě, Norové odehrají hru o krvavé minulosti vztahu Norů a Laponců, Finové se snaží odpovídat na otázku smrti, vynikající Argentinci předvedou pohybové divadlo světové profesionální kvality v tématu muž a žena... My jsme světu předvedli mýtopoetickou hru o vztahu matky a dcery v době komunistického znásilňování až po dnes. Přivezli jsme hru o korupci a zlodějství. Přivezli jsme světu ukázat něco od nás. Svět naše poselství pochopil a líbilo se mu.

...

Dialog čtvrtý – To okolo
Norsko je krásná země a Norové svobodní a hrdí lidé. Někdy hrdí až moc. Já osobně bych si na barák vlajku z hrdosti nevěšel, protože bych si připadal malinko víc nacionálně.

...

Dialog pátý – Hrajeme v hodině tragédie
…máme před sebou druhé představení. V Oslu vybuchla puma… Budeme hrát? Nebudeme? Prý je to útok Al Kajdy, prý pomsta za norská vojska v Afganistanu. Festival je v ohrožení, vedení festivalu se neleká a rozhodne: „Hrajte!“ Tedy hrajeme a Jan Štěpánek má telefonát z Česka. Prý se na nějakém ostrově střílí... Tady se o tom neví. Jsme taky na ostrově, ale střelbu neslyšíme. Dohráváme představení, přichází generální konzul a informuje o masakru na ostrově Utøya. Nikdo nic neví, telefony nefungují, očekává se další útok Al-Káidy a mezinárodní festival by mohl být atraktivní cíl. Jediné, co se ví, je to, že maniak zabil syna přátel konzula. Zkušenost: svět vás může uvěznit ve vteřině.

Dialog šestý − Z pasek až na úplný sever
Byli jsme tam. Osobně bych v té syrové kráse nějakou dobu žil. Asi do té chvíle, než by přišla první deprese z polární noci a první běs. Myslím, že nejenom pro mě bylo důležité uvědomit si, že jsme přijeli s něčím a odněkud. A to má smysl. Má smysl popsat to své místo a s těmi lidmi, co žijí ten svůj život na tom svém místě, řešit společně problém. Má smysl to hledání smyslu a pravdy a z toho místa převést ho na jiné místo, kde jsou podobní lidé jako vy. Prostě položit Nevěstu z pasek až na úplný sever.

Martin Františák
Foto archív súboru

(celý článok si prečítate v Javisku 4/2011)