Vladimír Fekar: Hronov plave mezi druhy
Sklizeň nebol „žatva“ z národních divadelních přehlídek všeho druhu – od národní přehlídky činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín, přes inscenace z dětské rakovnické Popelky, loutkářskou Chrudim, Šrámkův experimentální Písek, Wolkrův recitační Prostějov, studentskou ústeckoorlickou Mladou scénu, jablonecký Tanec, tanec atd. – to je Jiráskův Hronov. Menu se doplní zahraničními hosty, množstvím pracovních seminářů, diskusemi, doprovodným programem, ponocováním v místních hospůdkách, promítáním filmů a zrodí se neopakovatelný týden s amatérským divadlem, za kterým stojí za to do Hronova vyrážet.
...
Zkoumání divadla v jiném prostoru a ukázky divadelních
zjevení
Díky festivalové skladbě mohli jsme nabýt dojmu, že české amatérské
divadlo rozhodně nechce a netouží být kamenným. Do prostoru hronovského kostela
a jeho nejbližšího okolí zamířili Kukští Geisslers Hofcommoedianten, kteří
sehráli interaktivní výstavu Ambrosia o světci a patronovi včelařů sv.
Ambrožovi, princip středověkého mansionového divadla, založeného na
jednotlivých zastaveních a putování diváků, kombinovaný s principem běžných
výstavních prohlídek a jakési tábornické bojovky (nutno splnit úkol, aby
účastník hry postoupil dále). Inscenace vycházela ze zapomenuté Campionovy jezuitské
školní hry, kterou soubor znovu objevil pro divadlo právě tímto nevšedním
způsobem. Uchováním jisté didaktičnosti, spjaté s výstavou, se naplňuje původní
zacílení (školská hra), ale nad informativním účelem vysoce ční účel
performativní. Soubor nejdříve ohmatával prostor kostela a umístění
jednotlivých zastavení, v dalších reprízách dokonce umístění jednotlivých
zastavení pozměnil, aby zvýšil účinnost nezvyklého divadelního tvaru.
...
Mezidruhovost má smysl
Jiráskův Hronov se tedy pokusil o jemnou obměnu. Klíčová
byla pro něj mezidruhovost. Tanec, pantomima, loutkové divadlo, tradiční činohra,
experimentální podoby divadla, divadlo poezie. Profesor Císař ve svém fosilním
sloupku ve Festivalovém zpravodaji nazval dramaturgický výběr letošního
„Hronova“ jako zastupitelský. Neobjevily se pochopitelně pouze nejlepší
inscenace, které ve světě českého amatérského divadla vznikly, ale byli jsme
svědky skutečně nevydařených inscenací (např. K.H.M., Regina Břeclav, Kdo
zachrání princeznu, Polehňovi Hradec Králové). Přesto si troufám tvrdit, že
posilování mezidruhovosti má svůj velký potenciál právě v tom, aby soubory a návštěvníci
festivalu byli zasaženi co největším počtem nových impulsů. A to, troufám si
tvrdit, se podařilo.
Vladimír Fekar
Foto
archív NIPOS-ARTAMA
(celý článok si prečítate v Javisku 4/2011)